V listopadu 2024 mě oslovil kolega z Dánska, který vystavoval svůj exponát na národní výstavě, abych mu jej zhodnotil, protože se mu zdálo, že dostal málo bodů. Výtvarnou stránku exponátu ponechám stranou, tu jsem přešel mlčením, zajímal mě hlavně její obsah. Exponát obsahoval mnoho faktických chyb, které jsem mu ukázal a popsal. Byl mi vděčný, neuvědomoval si některé souvislosti, což je pochopitelné, protože nikdo učený z nebe nespadl. Například tam byly dva padělky zoubkování, špatně určené perfiny, typy, …
Ale hlavně mě do očí udeřila jedna nenápadná známka, řekněme na pokraji zájmu, neatraktivní, prostě svým způsobem obyčejná. Byla to známka I.emise, knihtisk, III.typ. zoubkování bylo označeno jako LZ 13 ½ . To jsem mu vytkl, že takové zoubkování neexistuje, že katalogizované je LZ 13 ¼ . Předpokládal jsem, že se pouze pomýlil. Známka měla příznak, že je zkoušená, tak jsem pro jistotu požádal o atest.
A od této chvíle to začalo být zajímavé, a trošku tajemné.
Atest přišel až druhý den. Autorem byl bývalý chorvatský znalec Berislav Sekelj, můj kolega a přítel, kterého si velmi vážím pro jeho odbornost a studnici znalostí. Na atestu byla známka označena opravdu jako LZ 13 ½ !!
Opět jsem si pomyslel, že i znalec se může pomýlit kopírováním popisu. Ostatně před krátkou dobou jsem upozornil jednoho rakouského znalce na jeho matoucí Atest v jedné aukci, kde jsem předpokládal stejnou chybu. Téměř okamžitě se mi ozval zpět a poděkoval, že atestů dělal naráz více a jen špatně okopíroval základní popis a ten neopravil. I to se může stát, je to častá „chyba“ při tvorbě popisu.
Napsal jsem Berimu mail, kde jsem ho na tuto nesrovnalost upozornil. Jaké překvapení mě čekalo v jeho odpovědi, to jsem se posadil….
Budu parafrázovat jeho odpověď a trošku ji rozvedu.
Známka I.emise, III.typ se zoubkováním 13 ½ skutečně existuje. Je o ní zmínka v katalogu Jugoslávie z roku 1991, ale jen jako rozsah zoubkováni 10 ½ – 13 ½ . Důvod byl jednoduchý. Kolektiv, který katalog psal ji neměl k dispozici, ale věděl, že existuje a dokonce ji měl předloženou. Ale jelikož „oficiální mainstreamové“ katalogy jako Michel, Scott, ANK, Ferchenbauer tuto známku nevedly a uváděly pouze 13 ¼ , která je dostatečně známa, tak ji autoři katalogu explicitně neuvedli.
Beri mi napsal, že on sám jednu vlastnil, jednu další atestoval. Dále psal, že o této známce věděli největší sběratelské kapacity BaH z Balkánu a někteří ji měli ve svých sbírkách.
Ano, řekl jsem si, toto už je hodně silný argument, ale přeci jen je známo, že na přelomu 19. a 20. století se hodně neprodaných známek dostalo do Vídně, kde byly opatřeny různým falešným zoubkováním. Na druhou stranu je pravda, že tato padělaná zoubkování je v drtivé většině na kamenotisku. Kdo by dělal LZ 13 ½ na tehdy obyčejné známce. Kdyby to byl kamenotisk se smíšeným zoubkováním, tak je to na 100% padělek, ale toto??
Kolegovi jsem dal zprávu, udělal atest a poslal zpět do Dánska. Informoval jsem i Beriho do Záhřebu a on mi vysvětlil, jak je u nich zvykem zkoumat zoubkovaní.
Zoubkování 13 ½ znamená, že na jeden palec/inch, což je 25,4mm, připadá 12 a ½ zoubku. Chyba vzniká tím, že u nich (Chorvatsko, Srbsko) používají místo zoubkoměru počítání počtu zubu na 25mm (2,5cm) a těch 0,4mm nepočítají/ignorují. Tímto ovšem vzniká nepřesnost, která je téměř přesně ten „čtvrtzoubek“. Takže záhada byla vysvětlena, původní, nepřesný atest byl zničen a „rarita“ se nekonala. Berimu se vůbec nedivím, ve světle jejich tradic a „legendě“ o LZ13 ½ , by ho ani nenapadlo, že to nemusí být pravda.
Šípková Růženka stále čeká na své probuzení a asi se nedočká…
Kolegovi z Dánska jsem nabídl, že se na známku podívám. Informoval jsem ho přitom, že má pravděpodobně velmi zajímavou známku. Souhlasil, …. a že dva atesty jsou více než jeden. Také věděl, že z Rakouska by přišla okamžitá odpověď – Ferchenbauer unbekannt!
Známku jsem dostal asi po týdnu. Vše bylo OK, jen ověřit to nejdůležitější, zoubkování. A zde nastal problém. Pomocí zoubkoměru bylo rozlišení mezi 13 ¼ a 13 ½ velmi těžké na 100% potvrdit. Tak se přistoupilo k poměrnému porovnání se známkou stejného zoubkování a pokud možné, ze stejné emise. Typ III je ale pouze na 13 ¼ . OK, zkusíme …. A zoubkování „sedělo“ úplně přesně. Jelikož i toto zoubkování je na trhu poměrně zřídkavé pomohl jsem si i dalším zoubkováním z jiné emise a to 13 ¼ z I.emise I.typu – kamenotisk a také pro jistotu i 13 ½ z emise Krajinek.
Po přeměření se předpoklady naplnily, známka měla jednoznačně zoubkování 13 ¼ .
3/2026
Jaroslav Stejskal
člen Komisie znalcov ZSF pre obor Bosna a Hercegovina 1879-1918
mail: stejskal1879@gmail.com